Jak kocourkovští musheři závodili
Musheři, jak známo, trénují na podzim na kárách. Jednou někdo z nich vymyslel, že by bylo prima se občas sejít a uspořádat závody. Přijížděli lidé různí, někteří se chtěli jen vidět s ostatními, někteří přijeli trénovat a byli i takoví, kteří opravdu závodili.
Většina musherů měla aspoň čtyři psy, ale občas se vyskytnul někdo, kdo si tolik zvířat nemohl dovolit. Někteří tedy jezdili jen s jedním psem na kole nebo na koloběžce. Mnozí snili o tom, že to jednou půjde a budou si moci dovolit psů více, jiní ale považovali jízdu na kole se psem za disciplínu rovnocenou s jízdou se spřežením. Ti pak jezdili rychleji, nez mnohá spřežení.
Tehdy začali být jezdci na kárách nervózní: "To přece není mushing, když jede na kole a má jen jednoho psa." "Je to mushing", odpovídali ti druzí. "Pes má postroj, táhne, trénuje se úplně stejně, a větsina z vás taky začínala s kolem."
"Je to nezodpovědné, na kole nemáš vak, jak dovezeš psa do cíle, když nebude stačit ostatním?", namítali jezdci na kárách. "Nepovezu ho, jednoduše zastavím. S jedním psem se mi nestane, že by nestačil ostatním."
"Podstatou mushingu je, ze klabosím s ostatními a pořádně si to užiju.", argumentovali jedni. "A proč se potom pořádají závody a měří se čas?", oponovali druzí.
Do té doby závodili všichni společně. Jednoho dne ale pořadatelé musherskych závodů rozhodli, že o mushing se jedná jen tehdy, když káru táhnou čtyři nebo více psů. Ale byli skutečně velkorysí. Dovolili, že jezdci na kolech a koloběžkách mohou na závody přijet taky, jen se jim nebude měřit čas, nesmějí používat výraz 'mushing' a jejich závodům se bude říkat 'venčení'.
Jak to dál bylo v Kocourkově, nevíme. U nás naštěstí k ničemu podobnému nedošlo. Jezdci na kolech a koloběžkách jezdí na stejné závody jako spřežení, jen startují v jiné kategorii. Navzájem si nepřekážejí a chápou, že 'mushing' je to, co je spojuje.
A příště si, milé děti, povíme, jak to bylo s dogtrekkingem.
Téma: Pořádání dogtreků (Přečteno 230094 krát)
