Jedna z věcí co mi na klikařích vadí - vždycky srovnávají nesprávné použití jiného výcviku se špičkovým použitím klikru. On snad klikrem pes pochopí zónu napoprvé a sám? Ví při prvním kliknutí za co ten klik přišel? Kulový, taky mu musíš nějak vysvětlit kde chceš ty packy mít. Já mám radši zóny sbíhané, řeším položením odměny kousek za překážku, tak aby nejlepší poloha pro sebrání byla zhruba 2on2of, funguje to a je to rychlé, bez účasti psovoda (připojuji povel).
Obecně mi na klikru vadí víc věcí, třeba časté přeskokové chování (pes nabízí vše možné jen aby už ta věc klikla), způsobené zejména přidáváním povelu až nakonec, nespolehlivost a hlavně to, že když pak začneme rozebírat kritické situace, zjistím že stejně všichni sáhnou po stopovačce, ručnímu upravení psa, lákání na pamlsek, prostě všechno to co mi na začátku vyčtou že je špatně. Nedají se spolehlivě naklikat útěky za zvěří, agrese na psy, tahání na vodítku...
Ale dost už klikru, zase se nám to zvrtlo ve věčnou polemiku. My jdem stavět pejskuláky 
Dík za odpověď. Ad 1: to máš nejspíš pravdu, ale jak jinak chceš popsat výhody než porovnáním. Určitě existuje víc způsobů jak psa vycvičit pozitivně a už jsem to i několikrát psala, že klikru k tomu není vždy potřeba, mě jen příjde klikr z těch metod pro psa tak nějak nejjednodušší.
Ad 2, na první kliknutí asi ne, ale na druhé už ano (shaping) když mu jednou klikneš že je to dobře, tak to zkusí znovu, a chování se upevňuje. A to je přesně ono, pes VÍ za co odměna příjde, protože to chování opakuje, kdyby to nevěděl, tak nemá co opakovat. A už několikrát se mi potvrdilo, že pes skutečně vnímá své tělo a ví přesně, kde a jak má končetiny, hlavu, čenich, ocas... Například při špatném kliknutí, kdy člověk klikne nepřesně, tak pes prostě zkusí to co bylo "odkliknuto" ačkoliv špatně. No a když to podruhé špatně neodklikneš, tak se vrátí k původní správné verzi. To je trochu nevýhoda, člověk musí být neustále ve střehu a klikat co nejvíc přesně. Taky mám radši sbíhané, ale to už teda vůbec nechápu, running contact snad nelze nacvičit jinak než přes clicker. Jak vysvětlíš psovi že na to má šlápnout jinak, než kliknutím? Tebou popsaná metoda mi příjde strašně nespolehlivá, pes přeci vůbec nemůže vědět kde má packy? Nebo ano? Navíc při sbíhaných jde hlavně o rychlost, a když se pes má zdržovat sebráním pamlsku, tak se spíš zastaví, než že poběží. A připojuješ povel, tedy pes zastavuje na povel, to ale musíš být vždy v blízkosti psa, aby jsi mu ten povel mohla říct ve správnou chvíli, na dálku přeci nemůžeš odhadnout kde se pes přesně nachází, tedy je zóna závislá na pozici psovoda. Nevím třeba jsem to pochopila špatně?, ale tohle mi nepříjde ani rychlé ani samostatné ani spolehlivé. Ono ani nácvik sbíhaných zón dle Silvie, není stoprocentní (viz MS 2010 Barča Sajdoková a Saf - pro nezasvěcené, holky přišly i titul vícemistra světa protože Safi odskočila áčko, ačkoliv Safča měla zóny vždycky perfektní, proč? nikdo neví...) a to je Barča přímo excelentní psovod a handler.
Ad 3, přeskokové jednání? ale to je na tom právě to krásné, pes si uvědomuje co dělá, kde má svoje tělo, dokáže rozvíjet iniciativu, dokáže nad svým chováním uvažovat, rozvíjí se samostatné myšlení, zlepšuje se vztah s psovodem, navíc má pes možnost výběru. A přidávání povelu až nakonec? To je právě lepší, protože pes ví přesně co ten povel znamená, má naučen celý komplexní cvik, žádné mezifáze. Když chci po psovi aby mi vyskočil na záda, tak bych mu povel "skoč" říkala při nácviku již když jsem ho učila vyskočit na něco (stoličku), tedy by to znamenalo, že povel skoč má pro psa význam, že má vyskočit na stoličku, ale tak to není, povel skoč znamená rozeběhni se a šplhem mi vyskoč na záda.
Ad 4 - neřekla bych že je to nespolehlivé, právě naopak, díky tomu, že pes stoprocentně rozumí povelu a těší se na cvičení, tak nemá proč by to dělal jinak, z pohledu člověka nespolehlivě. Právě proto, že má pes ze cvičení radost a ví že za správné provedení přichází odměna, kdežto za nesprávné odměna nebude (nepřichází trest - maximálně tzv. pozitivní trest, pro psa workoholika je už samotné přerušení práce "trestem", ale pes se neokřikuje, nemlátí, nenadává se mu, prostě se beze slova seberu a opravím to. A když to pes napodruhé udělá dobře pochválím ho, když ne musím se zamyslet, kde jsem udělala chybu, já né pes. Tedy nechápu jak to může být nespolehlivé, pes ví že když to neudělá dobře, tak odměna nebude, a to ho motivuje aby to udělal, tak jak my chceme.
Ad 5 co se týče problémů, tak bych neřekla, že se řeší, tak jak píšeš. Alespoň tedy já je tak neřeším. To že pes nepřichází spolehlivě na přivolání, nebudu řešit stopovačkou (vůbec to neřeší primární problém), ale zamyslím se kde je chyba, proč to dělá a budu se snažit odstranit příčiny toho,že nechce přijít, nebudu psu znemožňovat to dělat, ale budu se snažit zjistit proč to dělá a vyřešit to například zvýšením motivace, aby měl proč přijít. Ve změně výcviku z shapingu na luring nevidím až takový problém, ale obvykle to nedělám. Výcvik je třeba dopředu si dobře rozmyslet a předvídat možné komplikace, tedy bych si měla být jistá, že daný cvik lze naučit shapingem a že v půlce nebudu muset řešit takovéto problémy.
Ad 6 - tak zrovna o útěku za zvěří bych mohla vyprávět. Mám, nebo spíš měla jsem, notorického útěkáře za zvěří. Kdykoliv jsme na poli potkali zajíce, tak ho hnal třeba 3 km, nedbaje mého zoufalého, výhružného a zákazového volání
. A já pak jako blbá pobíhala po poli a vyřvávala si hlasivky v obavě, že psa někde odpráskne myslivec. Když se pak po 3/4 hodině vrátil, tak už z dáli se plazil (nikdy jsem ho nezmlátila), já měla chuť psa zadupat do země, ale nemohla jsem, prvně je to moje chyba, že nebyl na vodítku a že utíká za zvěří a pak se taky vrátil, sice skoro po hodině, ale vrátil, tudíž by bylo trochu kontraproduktivní kdyby jsem ho zmlátila. Ačkoliv normálně mě poslechnul na slovo, tak jakmile hnal zajíce, tak to byla konečná (ještě radši sklopil uši a dělal že neslyší). Dlouho jsem tento problém řešila, protože mě nebavilo chodit ven se psem na vodítku, ale zároveň jsem se o něj bála. Až mě napadlo, že mu to prostě naklikám. Dokonce jsem k tomu využívala stáhnou králičí kůži, kterou sestra tahala po zahradě na provázku. Bylo to jednoduché, když za domnělým králíkem vyběhnul, tak ještě před tím než ho dostihnul, Terina kůži schovala, já jsem si pro psa došla bez jakýchkoliv komentářů jsem ho odvedla a on neměl ani králíka ani odměnu ani moji přízeň, docela brzo pochopil, že je přeci jenom lepší když si příjde pro odměnu a bude vychvalován do nebes než aby, neměl nic. Teď to v praxi funguje tak, že když uvidí zajíce, tak automaticky běží ke mě pro odměnu, nebo kdyby třeba zajíc vyskočil z houští přímo před psem, tak za ním vyběhne (přecijen jeho lovecký pud mu to nedá, když je zajíc tak blízko
) na češ já na něj okamžitě zavolám, uběhne asi tak 10 m a vrací se pro odměnu. Od doby kdy jsem to naklikala už jsme potkali aspoň 50 kusů zvěře - honil i srnky a ani za jedním kusem nevyběhnul, nebo ne tak, aby se nedal zavolat zpátky. Takže si myslím, že to funguje spolehlivě a to ani nemusím být ve střehu, někdy se najednou přiřítí ke mě a "dožaduje" se odměny aniž bych já nějakou zvěř zaregistrovala. Nevýhoda je že musím mít pořád u sebe pamlsky nebo hračku, když už je nejhůř, tak poslouží i klacík pohozený u cesty
Agresi na psy teď řešíme, je dost majetnický a má potřebu bránit cokoliv o čem si myslí, že je potřeba to bráním (mě, mou rodinu, můj batoh, svoje vodítko, náš stan, kamarádky fenu, naši Kattleen...) a to nepatřičným způsobem. Je agresivní na vodítku, vůči větším, nebo stejně velkým psů. Feny, štěňata, malé i malé útočné psi (typu vzteklý york) a submisivní psy nenapadá. Má problém se stejně velkými a většími psy z kterých nějakým způsobem patrně cítí konkurenci. Když je na volno, tak si těchto psů, pokud si oni nevšímají jeho, nevšímá. Zatím to řešíme a neřekla bych, že je to neřešitelný problém, prozatím pokud vyjede, tak ho stačí okřiknout. Do budoucna bych chtěla aby si takovýchto psů nevšímal, kamarád s nimi nejspíš nebude, ale to nepotřebuju
A tahání na vodítku jsem pro změnu dlouho řešila s Kettylkou. Ačkoliv je to malý pes (6 kg) tak sílu má jak bejk
, to jsem teda neřešila klikáním (né že by to přes to nešlo, ale v té době Kettka,ještě nebyla naklikaná a potřebovali jsme to řešit rychle), ale pozitivně a bez nasilí. Když někam táhla, tak jsem se otočila do protisměru, oslovila jsem jí a vydali jsme se opačným směrem, dokud bylo vodítko prověšené šly jsme (z počátku tak 2 m
), jakmile se natáhlo šly jsme jiným směrem. Je dost tvrdohlavá, ale já taky, takže to byl souboj kdo dýl vydrží
Vyhrála jsem. Kettynka po nějaké době pochopila, že když vodítko bude napnuté tak se prostě nepůjde tam kam ona chce. Stejně lehce a možná ještě snáz jsem to učila Benjase. tentokrát již přes clicker. Tam prostě jen stačilo naklikat, že se mi líbí když je vodítko povolené a to bylo celé, práce asi tak na půl hodiny, ikdyž Benjí teda nebyl úplně extrémní tahač.
Ono asi taky záleží na přístupu, ten kdo problémy řešit nechce, tak je "vyřeší" tou nejjednodušší cestou, nejjednodušší pro něj (viz stopovačka, nebo ještě lépe flexi vodítko). Já problémy vidím jako výzvy
. Ale už skutečně dost o klikání, v tohle jsem zvrhnout nechtěla, je to totiž celkem bezcenné. Ten kdo klikat chce, ten si informace najde a ten kdo nechce, tak tomu to nejspíš nikdo nevysvětlí
. Každý máme svoje názory, které se nemusí vždy schodovat. Tož pěkného pejskuláka
Téma: Jak naučit psa tahat? (Přečteno 105207 krát)
