Zdravím všechny příznivce dogtrekkingu!
Nejsem žádným zastáncem internetových diskuzí, ani na ně jaksi nemám čas. Dávám přednost tomu, vyříkat si vše rovnou z očí do očí. Jelikož zde ale několikrát bylo zmíněno mé jméno a stále mi není jedno co se okolo a v dogtrekkingu děje, jsem nucen i já zareagovat. Pokusím se pár věcí vysvětlit a uvést na pravou míru.
- Byl jsem u samého vzniku dogtrekkingu v našich končinách a nezastírám, že jsem se pro něj od začátku nadchl. Také proto mu v posledních letech věnuju nemálo času, peněz a nervů a to jak po stránce organizační, tak v samotném provozování. S obrovským boomem, který dogtrekking prodělal, bylo jen otázkou času, kdy se v něm začnou projevovat nešvary známé z ostatních sportů: rozkoly, pomluvy, ztráty ideálů, podvody, ambice jít ,,přes mrtvoly". Mimo jiné to znám z mushingu a je pravda, že ještě do nedávna nám tu naši dogtrekařskou partu a pohodu mnozí záviděli. Určitě nejsem sám koho mrzí, že nám to vydrželo překvapivě tak krátce. Jako bychom se vzdalovali od všeho co jsme si od dogtreků slibovali, jaké naděje jsme do něj vkládali...
-Několikadenní vandr s čtyřnohým parťákem, kdy společně zvládáme extrémní vzdálenosti, potýkáme se s orientačními, zdravotními problémy či s rozmary počasí a přitom vychutnáváme okolní přírodu - to je dogtrekking v čisté podobě! Pravidla by měla být co nejjednodušší a tím pádem jasná a srozumitelná. O to jsme se také vždy snažili. Celý rok byla možnost jakéhokoliv připomínkování, podávání návrhů nebo nápadů, to je pravda. Schůzka organizátorů není žádný tajný komplot, ale vcelku tvrdá diskuze s demokratickým řešením. I z minulých let je jasné, jak důkladně a podrobně se připomínkami zabýváme. Že je jich tak málo, svědčí o tom, že většina účastníků je s pravidly a organizací spokojena. Navíc i pořadatelé jsou většinou aktivní dogtrekaři, kteří nejsou slepí a hluší k tomu, co se kolem nich děje. Určitě mne a věřím, že ani ostatní nikdo nepřesvědčí abych dělal něco o co nestojím , s čím se nestotožňuji! Přetvářet hrubým způsobem pravidla i de facto celou charakteristiku jakéhokoliv sportu k podobě , která by vyhovovala jenom mně, mi připadá scestné. Každy se snad přihlašuje dobrovolně a jako takový by měl dodržovat nekompromisně daná pravidla!
_ To, že je v současné době dogtrekkingových akcí dostatek nás může jedině těšit - máme z čeho vybírat. Bohužel , neznamená to, že tomu tak musí být i nadále. Souhlasím s Tombrem - kdo chce dokazovat své vysoké sportovní kvality, měl by to dlouhodobě dokázat a ne se schovávat za jednotlivý výkon. Ano dogtrekaři si , více než kdy jindy, mohou vybírat kam a na co pojedou. Klidně se raději vrátím zpátky ke komorním, pohodovým akcím o pár desítkách lidí, kteří vědí do čeho jdou a respektují pravidla. Vysoká účast za každou cenu není nic, oč bych stál!
_ Co se týče letošní Stezky vlka, byla značně hektická, občas se muselo i improvizovat- to když nás zradilo počasí. Na meetingu před startem bylo určeno místo pro povinný bivak - paintbolové hřiště v Loučné. Tam také byli posíláni účastníci pořadateli po příchodu do cíle. Roman s Reném se skutečně pokoušeli utábořit v šatně hasičky, kde byl mimo jiné vstup se psem zakázán. Odůvodnění, že jim to povolil správce jsem nebral. Po domluvě a opětném vysvětlení, kde je povinný bivak budovu oba i se psy opustili a my zamkli vchod. Ve tři nebo ve čtyři ráno, kdy skutečně hnusně lilo, jsem byl nabídnout lidem na bivaku možnost, jít si lehnout pod přístřešek hospody, čehož mnozí využili. Ti dobře připravení a vybavení to zvládli i na hřišti a zaznamenal jsem spoustu kladných ohlasů. Pro případ, že by pršelo hned večer, byla skutečně připravena i varianta spaní v zámeckém skleníku- nejsm nelida.
Od začátku mi bylo jasné, že kde a v čem budou všichni zůčastnění bivakovat, bude problematické v této lokalitě uhlídat. Asi bych musel každému přidělit osobního strážce- hlídače. Ale to opravdu chceme?? Já se naivně domníval, že si hrajeme na fair play!
To je tedy celé ke Stezce vlka a opravdu už naposledy.
_Romana si vážím coby sportovce, před jehož výkony a zaujetím smekám. Není však typickým dogtrekařem a jako takového ho beru - jako hosta z jiné sportovní disciplíny - canicross maratonu. Jen nechápu proč své představy nerealizuje v canicrossu( bylo by to jednodušší) a nabourává charakter jiného sportu.
Bohužel, Romane, je mi líto, že jsi se snížil k tomu využít kamarády ke ,,zhotovení" titulu MISTRA SVĚTA v něčem, co se odvažuješ nazývat dogtrekkingem. Mám rád parodii a recesi, ale tohle nebylo ani jedno ani druhé! Spíše bych to nazval fraškou pro sponzory a média. A to i přesto, že si ten výšlap v překrásných Beskydech mnozí užili. Býváš často na bedně, tzn. na očích a tam se nepravosti špatně skrývají a odpouští...
-Můj názor na zveřejňování itinerářů dopředu je asi takový: dogtrekking je tak trochu orienťák, tzn. dává mnoho prostoru pro improvizaci a využití orientačních schopností. Při stále vymakanějších a podrobnějších itinerářích mám někdy až trapný pocit, že málem vedeme účastníky za ručičku.Osobně mapu téměř nemám potřebu vytahovat. Občas také musí organizátor změnit trasu na poslední chvíli a v neposlední řadě mají různí ,,koumesové" méně času na špekulování nad zkratkami.
- Blíží se vánoční sváteční čas a s ním začátek nového roku - nové dogtrekkingové sezóny. Je to období bilancování, plánů a předsevzetí. Byl bych docela rád, kdyby se ozvala i , jindy mlčící většina, a pro tentokrát trochu hlasitěji se postavila za to krásné toulání se čtyřnohým kamarádem po boku, které nazýváme DOGTREKKING. Jinak asi bude po velkých plánech a uzavřeni do sebe budeme jen vzpomínat na tu dogtrekařskou partu, kterou nám všichni záviděli.!
Příjemnou sváteční pohodu, zdravíčko vám i pesanům přeje Laďa Páral.
P.S:
Těším se na viděnou na jarních chodníčcích a vlčích stezkách!