já fakt nevím jak ostatní - za mne:
Šerák 2005 mi chcíplo koleno a když jsem šla ráno "za stromeček" tak jsem se nebyla schopná zvednout. Doplazila jsem se asi kilometr na nejbližší odvozový bod - do cíle zbývalo přes 50 km, nebyla jsem schopná nohu pokrčit.
Krušky 2006 - viz nahoře.
Šerák 2007 - bivak na 60km, Barda celou noc střídavě zvracel a průjmoval (k ránu už jen černá voda), do cíle 60 km
Šlapanice 2007 - měla jsem půjčenou Aiku (husky), na 68. km odmítala jít, po krátkém bivaku kulhala. Na 70. km dlouhý bivak, stálé kulhání, odvoz.
Stezka 2007 - pořadatel sám vyzval aby ti co se na to necítí druhou polovinu nešli
Šlapanice 2008 - záchranka...
Fryšták 2008 - Barda od 50. kulhal, s velkýma pauzama a s botičkama jsem ho ukecala na 72., ale pak jsme se shodli na tom že dál nee. Odvezli mě naši.
Ať to projíždím jak chci, nevidím jedinou akci kdy bych vzdala z pohodlnosti... spíš naopak:
Fryšták 2005 těžké bolesti kolen už od 10. km - došla na brufeny
Haná 2006 - šla jsem přes Bardu (posledních 15 km kulhal) - dodnes bych si za to nejradši nafackovala, doma se ukázaly puchýře, týden jsem ho nosila
Oderák 2006 - 50km s výronem v kotníku, na brufeny
Krušky, Jednooký a Haná 2007 - zase kotník, na Hané ještě žaludek
Oderák 2008 - bolavá holeň posledních 20 km
Ota Pavel 2008 - opět holeň, ale 70 km.
Takže: pokud kulhá pes, může pro něj být "blbých" 15 km na odvoz naprosto zničujících. Záleží na tom proč kulhá nebo co mu vlastně je, ale když mi pes řekne že nejde, tak dojdu "někam" do civilizace a končím. Pokud má problémy člověk, záleží hodně jaké ty problémy jsou. S některýma se dá jít, jenom to bolí. S některýma se dá ujít nějaká ta kratší vzdálenost, ovšem někdy za cenu toho že se porouchané místo pokazí mnohem víc. S některýma se jít nedá.
Co zavést to co bylo na Šerákovi - starovné o 50,- víc a kdo došel do cíle po svých, dostal padesátikorunu zpět.