no, tak jsme dneska byli zhruba na 1,5km prochajdě (mimo jiné) a na tuhle vzdálenost jsem za něho zapřáhla kolo i s diskem od nějaké malé motokáry, bylo o něco málo menší než ze Simsona. neskákalo, jen za námi jaksi šustilo či hučelo(dle povrchu-tráva-cesta). Zpočátku byl strašně vyjevený, nejdřív odmítal jít kupředu,pořád se otáčel, ale že by se bál, to ne, ocas měl "hore", jen uši mírně zaklopené, jak pneumatiku poslouchal. Tak jsem ho zezačátku vedla na vodítku, a s veselým úsměvem a komentářem typu"jdeme jdeme, co řešíš snad se nebojíš, ťuldo,co??" Pak se rozešel, zjistil že to nic není...postupně jsem ho odpoutala, a on si to mašíroval tak, že jsem šla v úrovni pneu. Po cestě se chtěl dvakrát zastavit na čuchání, tak jsem ho s povelem NE pobídla v před.pak následovala klidná pochvala. Zatáčení do stran(dží a hó) zvládá perfektně.
Pneumatika mohla vážit zhruba deset-patnáct kilo. Přece jen, pejsa táhnul něco takovýho poprvý a navíc je po zranění...myslím, že mu to vyhovovalo akorát.
Když táhnul do mírného kopce, slyšela jsem tiché chrčení, jako kdyby se dusil. Nevím proč, postroj mu sedí, máme Guard Soft Universal XL. Mohlo to být tím, že když šňůra vede k zemi, vyhovoval by mu spíše SLED ?
Měl pneumatiku zapřaženou na cca dvoumetrovém vodítku, a při pořádném táhnutí mu to jaksi snižovalo zadek dolů, a byl vidět, že zadníma pořádně zabírá. Když jsem mu nadzvedla vodítko od pneu tak, aby mu netlačilo prdel dolů, ale tak, aby musel stále táhnout plnou váhu, bylo vidět, že se mu jde líp, i chrčení ustalo....
byl pak docela unavený, nevypadal, že by ho to teda nějak extra bavilo, ale myslím, že si snad zvykne.
Jinak k těm boxerům s pneu...fakt dobrý, něco takového vidím poprvé
dost mě to pobavilo...