Nová pravidla jsou buzerací běžců, akorát pořadatelé přestřelili a zasáhlo to tentokrát i chodce, což je dobře, protože jinak by se o tom vůbec nediskutovalo. Je vidět, že se najde stále hodně lidí, co věří nesmyslům o rozmazlenosti běhajících závodníků, o tom, že za jejich výkony není poctivá příprava, ale podvod, a že to nedělají pro radost z pohybu v přírodě, ale jen čistě z egoistické touhy po vítězství.
Jedná se o několik mýtů kolujících léta zázemím jednotlivých akcí. Pravidlo se spacáky vyplývá z mýtu, dle kterého běžci ukončují často závod kvůli počasí nebo strachu ocitnout se v noci v lese. Pojďme ten mýtus rozbít.
Mýtus:
Běžci jsou namyšlené fifleny, co se při slabším mrholení krčí v lese pod stromkem a s hrůzou očekávají příjezd organizátora, mezitím co se na nich v kapkách deště pomalu rozpouští jejich ultra-tenké větrovky.
Realita:
V sezóně 2014 byla silná bouřka na Krušnohorském dogtrekkingu, několik vylejváků na Fryštáckém dogtrekkingu, celodenní déšť na Krkonošské tlapce. Nikdo z běžců se nerozpustil, nikdo nevolal odvoz kvůli tomu, že mu závod ubíhal pomalu a čekala ho celá noc v lese. V kategorii DTM1 se v roce 2014 jeden běžec nechal odvézt kvůli kolenu, jeden kvůli zraněnému kotníku, dva potkali auto organizátorů náhodou, když se vraceli předčasně pěšky po vlastní ose na základnu a byl jim nabídnut odvoz. V kategorii DTM2 to bylo tuším úplně bez problémů. U žen si to přesně nevybavuji, ale stačí nahlédnout do výsledovky a záplavu DNF u běžkyň nenajdete. Naopak ve výsledovce je vidět, že u těžších akcí se běžci vrací často až po půlnoci. Někteří tito závodníci během roku absolvují těžší akce, než je MČR v DT, za všechny jmenuji Kysuckou stovku (125 km s převýšením 5 550 m), Malofatranskou stovku (115 km s převýšením 6 680 m) nebo Pražskou stovku (130 km s převýšením 4 400 m v prosinci), dvě z těchto akcí jsou i kvalifikačními závody na UTMB, nejprestižnější evropský ultratrail na Mt. Blancu, musí mít tedy určitou obtížnost. Je pak trapně úsměvné pročítat si zdejší komentáře zesměšňující běžce, mnohé si v tom vyloženě libují.
P.S. 1 – Mýty kolující zázemím MČR v DT jsou tak živé a je jim tak snadné uvěřit, že jsem je na začátku svého ježdění bral také vážně.
P.S. 2 – Nechci, aby to vypadalo, že tyhle akce jen kritizuji, pozitiva převyšují negativa, jen o těch negativech se prostě mluví vždycky víc.
Užijte si dnešní silvestrovskou oslavu a ať to všem v roce 2015 chodí či běhá.