No, jo, ty ale umím rozlišit a přiřaddit k určitému živičichu, jenže tenhle jsem neznal. A to si představ, že to řvalo asi 5 minut a jak jsme se otočili a zhasli čelovky, tak byla absolutní tma a ticho. Hodně velké ticho potom tomu následoval, takový divný sen a ráno na stromě taková milá cedule. 
.
Tím malým písmem, tam je napsáno : Lesy šumí, slzy kanou, tiše volám nashledanou.
To byl jasnej hejkal...
Ale statečně přiznávám, že když se na Kruškách 2 paní prasátkové vracely proti nám posbírat si dětičky, tak jsem taky chvilku měla strach, jestli se zastaví u dětí a nebo si to půjdou s náma vyřídit. Ten moment jsem se modlila za pevnost karabin a šňůr, páč ti dva debilové na vodítkách škubali jak pominutí, že jdou na lov...pruhovaný morčata hemžící se 20 m před čumákem byly silný lákadlo.
