Milé kalupinky a kolegové trekaři
. Sice to vyzní trochu intimně, ale neodpustím si to sem napsat...neodpustím si potěšit škodolibé milovníky zhovadilostí.
Někomu totiž vyšly jeho kletby, seslané na mou hlavu zřejmě ze Sedla (a tedy blíž k Pánubohu, který tentokrát slyšel) a já našel svoji Zlatou žílu, vlastně dvě. Asi byly pořádné, protože chirurg začal zezadu řezat asi po 10ti vteřinách, což odpovídá standardnímu pokřižování..
Takže pro příště bych prosil proklínat jen polohlasem..je mi líto jen jedné věci - že jsem nenašel odvahu vyšpulit na někoho s foťákem už v neděli Terezíně, to by mě neminula cena ve zvrácené soutěži Lenky Bahulíkové o nejlepší puchejř
Foto zakrvácených obvazů s otiskem mé rozřezané zadele posílat už nebudu:to byste mě fakt mohli lynčovat; stačí už to, že mi možná po dnešku začnou přezdívat Zjizvená (odvrácená) tvář
Jinak, jsem rád, že se specielně Lence trek líbil, nedovedu si totiž představit, že bych už nikdy neochutnal její dobré "bochte"
Nakonec ještě smekám před maminami Zuzkou a Andreou, že se dovedly něčemu takovému, jako organizace akce věnovat při mateřských povinnostech a rád bych vyzdvihl úctyhodný přístup několika lidiček: Faboše a Oty, že lezli na sedlo tou příkřejší stranou jenom kvůli tomu, aby na rozcestník přivázali fixku (díky za ní: bez toho bychom se nemohli těšit z uměleckých děl, vzniknuvších na vrcholu)
Radky a Jirky Jindrákových, kteří do toho šli, i když věděli, co to znamená "výstup na Sedlo"
a hlavně Oldy "Mašera" Hoňka, jenž neváhal po tom, co dole pod Sedlem zjistil, že nemá záznam z kontroly, vydat se kvůli zápisu do průkazu původu zpátky (já bych asi použil telefon a škemral o uznání...)
A že jsem říkal, že je to skoro rovina? No přece Vás nebudu děsit hned na začátku, ne
Nejlepší zážitky jsou z momentů překvapení...