Měli jsme delší dobu středoasiata a mimo jiné jsem s ním absoloval doktrekking - Stopou strejdy Šeráka ročník - 2004. Tenkrát jsem s ním nedošel a skončili jsme na 69 km. Dále s náma absoloval několi vandrů a mohu směle říci, že ten kdo nás potkal, by si raději přál, aby nás nepotkal. Byl hodně chytrý a nikdy na dálku neštěkal, považoval to za zbytečné prozrazení. Na jednom vandru večer, když jsme se utábořili u cesty, tak jsme jej přivázali ke stromu (asi tak 180 letému smrku - radši) a šli jsme spát. Musím podotknout, že to bylo v údolí Divoké Oslavy a kdo to tam trochu zná, tak ví, že většina tábořišť je u cesty. Asi okolo 22:30 hod. procházeli kolem nás další vandráci, které jsme neznali. Asi se zdrželi někde v hospodě. Vůbec nehlásil (neštěkal) a když byli asi tak 5 m od našeho ležení vystartoval. On moc neštěkal, spíše tak velmi hluboce vrčel a chňapal tlamou. No zvuky to byly opravdu strašlivý. Když jsme je potkali druhý den asi o 1,5km dále na jiném tábořišti, tak nám řekli, ži si málem cvrkli a co že to máme za bestyji!!! Z toho jsme vypozorovali, že asiati sice hlídají především na svém území, ale pokud s ním vyrazíte na výlet a někde se utáboříte i toto území začne považovat za své a hlídá opravdu perfektně. Navíc, když jsme někoho potkali, kdo šel proti nám, okamžitě vyrážel na steč, neb se domníval, že nás chtějí napadnout. Takže doktrek s tímto pejskem proč né, ale jeho psovod se opravdu nesmí ani zamyslet. Asiat nikdy nespí a on tedy tím pádem nemůže spát taky. Myslím, že si ho pamatuje i Lenka B. tak vám může poreferovat jakej to byl mazlíček
. Pravda je, že jinak to byl velmi inteligentní pes a společník. Takového psa má člověk, tak jednou za život. Bohužel už neni mezi náma a tak na něj často vzpomínám. Co se týče pohybu mají takový zkrácený cval, kterým jsou schopni cválat na velké vzdálenosti a moc se neunavit. Výdrž mají obrovskou. Pravda je také, že to byl náš pes a nikomu cizímu by jsme jej nikdy nezapůjčili (ono by to prakticky ani nebylo možné). Možná by šel s někým koho už delší dobu zná, ale ovladatelnost s tímto člověkem by byla na nule. Většinou respektoval jednoho max. dva páničky.