Ona ta smečka funguje dál, furt je v ní přísná hirearchie. Prvním předpokladem je hlavně respektování ze strany nás jako těch nejvyšších ve smečce - tedy kdo první dostatne nažrat, kdo se první pohladí při skupinovém odměňování. Prostě respektování hirearchie z naší strany.
Seveřáci jsou povahově v principu úplně jiní než než vlčáci, jezevčíci, Bíglové (to byla kapitola sama pro sebe :-)). A jak psala Lenka je naprosto úžasné sledovat jak tato smečka funguje, jak spolu komunikuje a člověka to hodně poučí.
Jistě, už to není tak "přirozené" jako kdyby se mlátili naplno nekastrovaní, jenže nám šlo hlavně o pohodu a myslím si že teď je to mnohem lepší.
Prostě záleží hodně jak to člověk bere, co je vlastně pro takovou smečku přirozenější, být víc času uvazaná, případně rozdělená, nebo být 99 procent "na volno".
Nejpřirozenější je vlčí smečka v přírodě, doma to bude vždy nepřirozené a jestli jsme chodili šít rány každý měsíc a teď je relativní klid, tak v tom nevidíme problém. Nechat je ať se trhají jen proto, že jsou "plnohodnotní" a že je to přirozené, to jsme prostě nechtěli.
Možná nejsme ti správní chovatelé seveřáků, ale o to nám ani nejde, naší prioritou je především klidné soužití naší "lidopsí" smečky.
V mém příspěvku šlo zejména o to, podělit se o praktické zkušenosti dopadu kastrace na chování psů a k tomu bych ještě dodal žrádlo - i pro psy v zátěži (dvakrát týdně 12-20km tahání káry) jsme museli snížit dávku, protože se opravdu projevil sklon k tloustnutí, což se vysvětluje tím úbytkem hormonů.
Kadopádně kastrace je až ta jedna z posledních možností - tři roky jsme se rozhodovali a zkoušeli všechno možné až v podstatě zbylo rozhodování mezi uvazováním, dát pryč problémového psa, nebo risknout kastraci. Je mi jasné, že kdybychom udělali kteroukoli z těch tří posledních možností, tak budeme někým odsuzovaní.
