Chtěla bych napsat alespoň pár slov, o jednom psovi... Večer, při vyhlašování se zmiňovali různé příběhy, různé zdrav. problémy... atd..
Myslím, že by ani Rony neměl být opomenut....
Chci Vám napsat pár slov o psovi, který miloval DOGTREKKIG natolik, že se mu stal nakonec osudným...
Dlouhosrstý ovčák Rony... Nestandartní ovčák. Jedinečný ovčák. Výjimečný ovčák.
Jako můj první pes, se mnou prošel těžké začátky. Patřičně si vychutával pozdější úspěchy. Složil úspěšně pět zkoušek z výkonu, účastnili jsme se mnoha závodů. Miloval obrany. Celý svůj život se věnoval sportovní kynologii. Před dvěma roky jsme objevili kouzlo dogtrekkingu. Shodou okolností to byla právě STEZKA VLKA. Rony se stal absolutním bláznem do tahání a chození po přírodě. Ze všech psů na startu dělal vždy největší povyk a nebylo možné ho jakkoliv ovládat,protože byl skoro šílený radostí, když jen viděl trekařský postroj...
Společně jsme absolvovali nespočet dlouhých treků. Miloval přírodu, zimu a vichr, vodu.. Nikdy nezapomenu na Ronyho rozběhy z mola a pak ten dlouhý let, než dopadl na hladinu rybníka. Miloval skoky do vody, užíval si tu famózní chvilku letu, než ho pohltila voda... Nezapomenu na ty chvilky, kdy jsem ho mohla chytnout kolem krku a on mě s radostí táhnul přes celý rybník až na břeh...
V zápřahu byl s naší vlkošedou Warou a byli sehraným týmem. Když jeden nemohl, zabral ten druhý...
Rony byl PAN pes. Někdy jen stačilo si pomyslet a on už věděl, co se po něm chce. Absolutně poslušný, ale přitom divoký a svérázný. Osobnost.
Na treku na Šumavě jsme se dokonce umístili na 5. místě, zvládli jsme klusat i přes noc. Možná až s příliš velkými ambicemi jsme se přihlašovali na letošní STEZKU VLKA. Trek kousek od našeho domu, jednoduchý terén, který známe... Všude dost vody a lesů...
Bohužel, že osud tomu chtěl, aby se vše stalo zcela jinak...
Asi na patnáctém (?) kilometru začala Ronyho pobolívat zadní noha, mysleli jsme, že má něco s tlapkou.. Dále tedy šel u nohy, aby netahal. Asi po dalším kilometru začal padat na zadek, ale šel stále dál. Byli jsme uprostřed lesů. Takže jsme se rozhodli že u první silnice se necháme odvézt. Po dalších několika stech metrech si Rony lehl. Nechtěl se ani postavit, takže jsme ho naložili na záda a nesli někam k civilizaci. Měli jsme celkem štěstí, protože pod kopcem už byl statek a občerstvení (i chladivá voda pro pejsky),ale především tam zrovna přijel s vlekem Laďa Páral. Po domluvě nás hned naložil a vezl ke kontrole, kde jsme měli smluvenou schůzku s veterinářem. Od této chvíle končí dobré náhody a začínají jen ty špatné...
Po příjezdu jsem vyložila již téměř bezvládné tělo... Srdce mu tlouklo jako šílené...Těžko popisovat to co se dělo dál... Během několika desítek minut dorazil veterinář, dal Ronymu infuzi a další léky. Bylo ale jasné, že je nutný okamžitý transport na veterinu. Naložili jsme Ronyho a uháněli na kliniku. Během prvních kilometrů, začalo Ronymu vynechávat srdce.. Bylo to šílené. Následovala zástava dechu a já věděla, že je zle.. To co se dělo potom, si lze těžko jen představit... Veterinář jel co to šlo a já se marně pokoušela oživit mýho psa... Oba jsme lítali na zadním sedadle auta, masírovala jsem jako šílená, srdce ale stále nic. Zoufalství, bezmoc.. Celou cestu jsme resuscitovali a pak už jen v mžitkách vidím, jak rozrážím dveře na veterinu, kde byly dvě naprosto klidné doktorky, které si vzali fonendoskop a začali poslouchat... Složila jsem se vyčerpáním hned vedle stolu... a říkám ať něco dělají, že má zástavu, ať dají adrenalin nebo něco... Jedna doktorka se mě zeptala, jak je to dlouho, co resuscitujeme, říkám, že asi dvacet minut.. " no tak to je zbytečný" říká... "Cože, jak zbytečný ? "odpovídám... Proboha, kdybych nědělala na JIPce, tak jim tohle možná sežeru, ale já vím, že to je možný, že se může ještě oživit, ale proboha ne když se bude jen stát! Bylo to jako zlý sen... Strašné...
Padla jsem Ronymu do jeho krásných dlouhých chlupů a tiskla k sobě... Tak tohle je konec..
Ronyho jsme pohřbili doma na zahradě, vedle jeho psí kamarádky, která nás opustila v lednu. Pohřbili jsme ho i s postrojem, protože zemřel na cestě, zemřel při něčem, co miloval celým srdcem, zemřel na treku..
Chtěla bych moc poděkovat lidem, kteří se nám snažili pomoci, ať už ostatním trekařům, Laďovi Páralovi za odvoz, doktorovi za snahu a ochotu a také mému manželovi, který je semnou..
Téma: Ronyho poslední dogtrekking... (Přečteno 15543 krát)
