No já se přiznám, že večerní hodiny s únavou mi také lehce přivolávají nepříjemné pocity z bivaku o samotě. A to mám sama venku naspáno vcelku dost.Zatím to ale v reálu vypadalo spíš, že je problém zašít se někam, kde nechrápe dalších 8 trekařů a neřevě smečka cizích psů
A najít par´táka na spaní taky není vždycky terno.
Kupříkladu na Chřibech jsem jazzince říkala, že budu spát kdekoliv kromě bývalého hradiště. A kde myslíte, že jsem se o 3h ráno probrala? Bohužel ta cedule byla až o kousek dál, tak že jsem jí hned neviděla.
Jazz argumentovala tím, že duchy ukecala, aby dali pokoj, což bych jí jako staré čarodejnici i věřila.
