Problém je, že co se kloubů týká, na úsudek psa se spoléhat nedá. Před 12 - 15 lety DKK ještě nebyl tak známý pojem, takže když se tři veterináři vyjádřili, že moje čévéčko ji nemá, že by reagovalo bolestivě na testy, rtg jsem se nedomáhala. Samozřejmě ji mělo, ale než byl stav akutní a dalo najevo bolest, uplynuly 4 roky opravdu tvrdýho běhání. Po přeléčení až do sedmi let běhalo víc než dost s DKK 4/1 a nikdy si nestěžovalo, nikdy nechtělo zastavit. To už byla moje chyba, měli jsme jen chodit. Ale já si říkala - když on chce běhat. Další tři roky jsme chodili, a ty konce byly hrozný. Můj současnej pejsek odmítá běhat po asfaltu. Ale na midu se v něm probudila soutěživost a chtěl běžet celou cestu, asfalt neasfalt. Naštěstí už umím přibrzdit. Všichni naši psi žerou chondroprotektiva v granulích i zvlášť a rybí tuk, taky kosti s chrupavkama, a až doroste štěně, pojedu i s obyčejnýma ořechama z útulku na rtg. Snažím se neběhat po asfaltu a nepřetrénovat psa, zatím běháme 5 - 20 km denně maximálně 6x týdně, a k tomu něco chození krokem a cvičení, vychází mi to asi na 120 - 150 km týdně převážně po měkkým, to snad ani není moc, a radím se s veterinářkou. Ale stejně si pořád nejsem jistá, kde je ta hranice mezi krásným a zdravým pohybem a nezdravým přetížením.
Anketa
Téma: teplé dny a dogtrekking (Přečteno 25611 krát)
