Nás pořád teprve čeká první long. Už teď ale můžu říct, že pokud se změní pravidla směrem ke kratším trasám, časnějším startům, stanoveným kilům povinné zátěže, direktivnímu nařizování, po kolika km dát jak dlouhou přestávku, když každý má svůj rytmus, tempo i motivaci, nebo dokonce rušení závodů kvůli horku, místo aby účastníci přizpůsobili svoje a psí možnosti, nebude pro mě dogtrekking mít vůbec žádný smysl a žádný půvab. Okouzlila mě totiž ta původní myšlenka, kterou popsal J M Kvasnica a která je vlastně pokračováním toho, co celoživotně s radostí dělám. Po Šlapanicích Tombru navrhl udělovat pouze diplomy "došel - nedošel v limitu", a to považuju za geniální nápad. Veterinární kontrola psa by taky jistě byla dost užitečná. Sama jsem vášnivej běžec, ale byla bych i pro opravdu povinný bivaky, nutnost přenocovat v přírodě. Ovšem to by asi při výkonnosti některých účastníků vyžadovalo buď zákaz běhu, nebo výrazný prodloužení trasy, oboje pitomost. Neberte prosím můj názor jako žvástání o něčem, čemu zatím nerozumím, ale jako pohled ještě nezaujatýho člověka, kterej zjišťuje, má-li vůbec cenu se zúčastňovat.