Americká speciální jednotka "Mořští kocouři" se připravuje na misi do Afghanistánu. Vyhlásí poplach a za několik minut je celá jednotka nastoupena v plné zbroji. Jen vojín Jonson chybí. Přijde po dobré půlhodině.
Seržant řve:"Jonsone, všichni naši chlapci jsou dávno připraveni natrhnout prdel tomu Talibanu a ty jdeš pozdě!"
"Víte seržante," ospravedlňuje se Jonson, "dostal jsem signál o poplachu když jsem byl v posteli. Vyskočil jsem, rychle jsem si oblékl maskáče, nasadil přilbu a nabarvil si tváře maskovacími barvami. Opásal jsem se řemenem, na něj dozadu připevnil granáty, vlevo zavěsil tesák a napravo pistoli. Navlékl jsem si neprůstřelnou vestu a nasadil ochranné brýle. Do kapsiček u vesty jsem si nacpal náhradní zásobníky s náboji, do podpaždních pouzder zasunul finský nůž a Beretu a na záda přehodil batoh s minami. Na pravé rameno jsem si pověsil samopal a na levé bazuku. Na levé předloktí upevnil minivysílačku, na pravé škrtící strunu a bombičku s paralyzujícím plynem. Do zubů jsem vzal dýku, do pravé ruky M-16, do levé kulomet. Už jsem byl na odchodu, když jsem se náhodou uviděl v zrcadle. Tak jsem se lek, až jsem se posral a musel začít znova.
