Howardovi je 95 a žije v domově důchodců. Každý den po večeři si vyjde dozadu do zahrady, sedne si na opuštěnou lavičku a přemítá o svém životě. Jednoho večera tam potká Mildred, které je 87.
Dlouho si povídají a pak ve chvíli ticha Howard řekne: "Víš, Mildred, co mi nejvíce schází?"
"Copak?" ptá se Mildred.
"Sex!"
"Ale jdi, ty starý prďolo. Vždyť by se ti nepostavil, ani kdyby Ti drželi pistoli u hlavy."
"Já vím," povzdychne Howard, "ale stačilo by, kdyby mi ho nějaká žena na chvilku držela v ruce."
"Tak v tom bych ti snad mohla vyhovět," svolí Mildred, rozepne Howardovi kalhoty, vytáhne z nich jeho mužství a pár minut ho drží v ruce.
Oba penzisti se potom domluví, že se budou tajně scházet každý večer na stejném místě, budou si povídat a Mildred přitom bude držet Howardovo přirození.
Tak to také jde mnoho dní, ale jednoho večera se Howard na obvyklém místě neobjeví. Znepokojená Mildred se rozhodne Howarda najít. Chodí po celém areálu a nakonec Howarda najde, jak sedí u bazénu s jinou důchodkyní - Ethel, která mu drží jeho přirození.
Dopálená Mildred zaječí: "Takže ty to táhneš se dvěma naráz, ty starý chlípníku?Já ti nestačím? Jen řekni: Co tak zvláštního má, co nemám já?"
Howard se šťastně pousměje: "Parkinsona."
