Gwen mě inspirovala, takže tak trochu do vlastních řad 
Pražák je úplně cizí člověk. Na první pohled vypadá, že je dokonce z
jiné planety. To je však jen zdání. Pražák je z Prahy, což je naprosto
zvláštní stát uprostřed naší české země, kde kromě Pražáků žijí ještě
politici.
V Praze je možné úplně všechno. Celý národ tam posílá peníze a Pražáci
si je pak rozdělují mezi sebou.
Pražák nemá žádné jméno, které by stálo za zapamatování. Kdo si jméno
udělá, přestává být Pražákem a stává se Karlem Gottem nebo Jardou z
Prahy.
Pražáků je všude plno. Přemisťují se hlavně autem, v poslední době
všichni jezdí na kolech v legračních trenýrkách s plínkami. Pořád
spěchají a telefonují.
Čím se Pražák živí, není známo. Jisté je, že nic nedělá a ani dělat
neumí. Údajně snad i nepravidelně dochází do zaměstnání a má z toho
prachů jako šlupek.
Za ženu má Pražák Pražandu, línou a marnivou ženskou, která Pražáka
terorizuje.
Pražanda sedí doma a čte časopisy, kde jí radí, jak zabít čas. Pražák
ji musí vozit za povyražením. Jinak otravuje, vymýšlí kraviny a ječí
na děti. V létě se opaluje.
Pražanda musí mít bazén. Pěstuje fíkus a pelargonie. Nevaří ani
nepeče. Když něco přece jen zkusí, nežerou to ani slepice.
Své děti Pražáci drží doma u počítače. Přerostly jim přes hlavu, bojí
se jim něco říct a nechávají je být. Nutí je jenom do angličtiny. S
tou začínají už v jeslích.
Pražáci drží mezi sebou. Scházejí se u chat a vykládají si o tom, kam
jeli, kam pojedou, jak se jim jelo, co tam snědli a na kolik je to
přišlo. Jinak sedí na zahradě, pečou buřty, koukají na televizi, luští
křížovky a sečou trávník.
Mimo sekání trávníku si Pražák sám vůbec nic neudělá. Normální člověk
si proto u něj může přijít na pěkné peníze. Při jednání ale musí
být ve střehu; Pražák chytračí a zkouší různé fígle, jak nezaplatit.
Pražáci jsou celí posedlí zdravím a hygienou. Shánějí se po zdravém
jídle, ale jedí prášky po kilech. Milují ochranné pomůcky. Pořád se
myjí a sprejují a uklízejí a luxují. I na zahradě! Luxují i listí a
pečlivě vypichují pampelišky z trávníku.
Když je Pražákovi padesát, tak Pražandě uteče. Najde si mladší, ale
zase úplně stejnou Pražandu.
Opuštěné paničky, Pražandy, loví všude, i na vsi. Spadeno mají hlavně
na staré mládence s pěkným gruntem. Když si nějakého vyhlídnou, nemá
proti jejich čarování šanci. Nacpou se mu do baráku, dotáhnou ho na
úřad a on pak na ně musí dřít až do smrti.
Své mrtvé nechávají Pražáci spálit a pak si je vystavují doma v
obýváku. Pokud se jedná o tchýni, tak v garáži. Zato pietně pohřbívají
své psy a kočky.
