Počasí neovlivníš, trasu ano. Při vzpomínce na loňské neznačené, neasfaltové, skvělé Krušky jsem letos fakt nadávala hodně.
Protože jsem tentokrát byl přímo u zdroje, pokusím se trochu vysvětlovat:
Původně byla trasa plánovaná úplně jinak: po červené značce od Šemnické skály lesem na Vary a dál lázeňskými lesy. Při trasování jsme s Honzou Hirschem úsek prolezli a našli cestu tak, že jsme se vyhnuli polomům, co tam vznikly. Bohužel Zuzce asi týden před závodem zakázali vstup do polomového území úplně a lázeňské lesy si vymínily, že nepůjdeme po značkách, aby jim naše kousavý bestie nesežraly hosty.
Fakt je, že ani tak by neodpadnul diskutovaný úsek Radošov - Dubina a zpátky, ale asfaltu by asi bylo míň. Ještě v pondělí jsme procházeli poslední úsek. Hezký úsek podél řeky vzniknul na poslední chvíli (budiž za to Zuzce dík), ale zase trochu prodloužil trasu.
Pokud jde o sestup od Nástupu kamene k Srní, tam podle mého názoru byla dost široká travnatá krajnice, aby se po ní dalo jít. Faktem je, že spousta cest v Kruškách je zpevněná proto, že zde bývaly doly, jak může potvrdit i Laďa Krejčí, a bohužel tudy zhusta vedou turistické trasy. Osobně bych se pro příště vyhnul tomu, jít příště směrem k Varům a radši bych to táhnul zpátky do hor. Pokud by měl být příští ročník tady v okolí a já budu přizván ku pomoci, najdeme určitě něco příjemnějšího (ale je možné, že bude nutno vést trasu místy po neznačených cestách). Pravda je, že mně osobně se zdála loňská Jihlava horší co do povrchu, ale je to věc názoru a momentálního stavu každého závodníka. Nakonec, taky bych se radši vyhnul puchýřům z asfaltu.
Ale stejně se mi to líbilo...