Strašně nerada kritizuju jakejkoliv trek, protože za 1., za 2. i za 150. pořád musíme být v první řadě vděční, že nám někdo ten čas a námahu věnuje a uspořádá to pro nás. Takže následující řádky nejsou myšlené jako zlovolná nevděčná kritika, ale jako "pohled z druhé strany", nebo "zpětnou vazbu", jak je teď moderní řikat..
1. to nejdůležitější - trať. Asfalt, rušný silnice a ... poněkud nuda. Mrzelo mě, že míjíme tolik zřícenin, ale na žádnou trať nevede. Samozřejmě, že si tam člověk může dojít sám, ale někdy zřícenina znamená krásnej obrovskej hrad, jindy 3 šutry (potvrzeno domorodci
) a s nohou totálně oddělanou asfaltem jsem neměla morál na to, šplhat se kilák do kopce, tam zjistit že jsem zrovna vyhrála ty 3 šutry a zas se kilák vracet na trať. Velmi bych uvítala, kdyby pořadatel vybral třeba 2, které stojí za to zkouknout a na ty dal kontrolu nebo bonusovku.. prostě jakkoliv nás na ně upozornil ve smyslu - tam jo, tam ne.
2. kemp - krásnej
3. mapa - nemam problém s nevyšipičkovanou mapou, jasně jsme rozmazlený, chcem vyznačený hospody, km, všechno. To je na každým, jak nás bude nebo nebude hýčkat
Problém jsem viděla v příliš malém měřítku, kdy v některých místech (např. za Andrlovým vrchem) názvy rozcestníků překrývaly trať a nebylo moc zřejmé, kam jít. Některá místa by si zasloužila zvětšené výřezy, aby nás "práce s mapou mohla opravdu bavit". Nebylo žádné krizové místo, nikde jsem nebloudila, ale když jsem si představila některé jedince pověstné svými bludnými nohami, vcelku jsem je litovala. Páč v momentě, kdy by někdo zakufroval, podle mapy se rozhodně nevykufruje zpět.
4. kontroly - budu zlá, ale odfláknuté. Nemám ráda balení trati do kontrol, na některých trecích pro počet kontrol vyloženě trpím
. Ale princip kontrol je snad jasný, a pokud trať vyloženě nabízí x možností zkrácení, pak už můžeme od kontrol upustit úplně ne? Abych byla konkrétní, např. na Landšperku si to o kontrolu přímo řvalo, až k rozcestníku se dalo dojet autem.. Pořád se řeší jak v MČR MUSÍ být rovné podmínky pro všechny..
5. celkový dojem - na treky dojíždím stovky km, znamená to spousty peněz prohnaných nádrží, spoustu času stráveného na dálnicích který musím nějak ukrást v práci, vojetý auto.. jinak bych asi na to koukala, mít to za rohem. Na trek si teda jedu pro zážitek, v který doufám, že se mi organizátor pokusí zprostředkovat. Někdy to vyjde, někdy ne.. ale tady mi nějak chyběl ten pokus o něj. A to mě prostě mrzí.
Předchozí 3 ročníky mě pokaždý nadchly, když jsem musela volit mezi jiným trekem a Jednookáčem, byl Jednook. jasná volba.. proto asi to částečné zklamání, ve srovnání s předešlými roky.