Tedy co čtu tak se divím odkud jste, že u Vás mají myslivci svatozář. To Vám závidím. Po 48 hodinách v lese bez postřelení máte štěstí nebo čím to je?? To naše tetička si v lese jen odskočila psa nechala na cestě a když lezla z křovíčka tak kouká jak jí mysliveček na psa míři. Pravda pejsek na něj trochu cenil zuby, ale asi tím nemyslel nic zlého, určtě nic horšího než ta kulovnice.
Já jsem u našich labrdorek vůbec nebyl zvyklí na to, že by mi utekly z dohledu, i když na škodnou jsou jako psi a bydlíme u lesa. V lese běháme na vodítku a naše jedenáctiletá babka se za námi kulhá po cestě. Před rokem mně náš přísný pan lesní napomínal, že i ji musím mít na vodítku.
Teď máme štěně australského ovčáka a ta honí vše co se hýbá od sršně po bagr. Nejraděj má "kurvahošigutentag" koníčky, kterými se to u nás jen rojí a taky čtyřkolky má ráda, to jednou i vrata vyvalila, aby ho mohla prohnat. No ale na zvěř teď sice pořád reaguje, trošku jí prožene, ale nikdy né než minutu a spíš se už nechá hned odvolat. I tak vždycky málem zešedivím jestli neuslyším výstřel, protože ona za tu minutu uběhne snad kilák. Když byla ještě štěně tak mi zdrhla jednou /prvně/ já jak na to nejsem zvyklej tak jsem spanikařil, nezůstal na místě, ale běžel za ní, pět minut běhal po lese a už jsem jí začal oplakávat. Bežel jsem domu, že vezmu kolo a budu jí hledat, jestli ještě není zastřelená, a když jsem přiběhnul domu tak na mně čekala ta mrcha za vrátkama a sousedka mi řikala, že už jí před deseti minutama pustila dovnitř, že seděla u vrátek. No a ta naše mrcha na mně koukala tak jako by se mně chtěla zeptat, kdo z nás dvou je ten chytrej a kdo ten druhej. Tak už jsem si taky jednou užil zdrhutí psa.
