Martine, to hlídání pro mé staré rodiče je fakt dobrý fór.
Ale vlastně to dobře souvisí s Tebou zadaným tématem : hlídání dětí.
Je to vlastně jedno a to samé, marně se neříká, kůň je jednou hříbětem, člověk dvakrát dítětem.
Moje osobní zkušenost: k mamince jsem si, když na mě byli příbuzní hodní, sama sehnala zástup za sebe v pečování o to moje nenadálé hodné robě v době, kdy jsem regenerovala na dogtreku a nabírala síly. Teď, když už je moje máma v hrobě a na nebesích, jsem moc ráda, že jsem tvrdě vzdorovala tomu odložit ji tam, kde by se po dobu mé nepřítomnosti nemusela cítit dobře.
Nu a být mladá maminka, tak to vidím takto... Rodiče tlačí spolu kočárky na kočárkové trase, znají se a rozumí-li si spolu matky, otcové i děti, už se to dá různě promyslet a navzájem třeba i s otci, aby na ty děti nebyl jeden člověk sám, se mohou, jak roky jdou, děti rostou, už taky jdou po svých, rozum pobírají, domluvit a vzájemně si v hlídání dětí vypomoci.
Jsme tři sourozenci, rodiče kdysi dávno pořádali pro sebe, nás a naše děti celodenní výlety. Bylo to fajn, kluci chodili do skauta, vymýšleli pro nás dospělé stopovačky, neteř znala každou kytku i ptáčka. Je na co vzpomínat.
