Chtěla bych poděkovat pořadatelům i všem zúčastněným za pro mě psychicky nejnáročnější, ale nejspíš i nejkrásnější trek, který jsem dosud šla. Fantazie, myslím, že na tohle dlouho nezapomenu. Když vezmu, jak jsem na poslední chvíli zvažovala, jestli vůbec jet – bez použitelných bot, s příšerně bolavým palcem a psychicky na dně – jsem moc ráda, že jsem to nakonec překonala a vyrazila. Železné hory se ukázaly jako opravdu nádherný kraj, moc se mi tu líbilo. Zážitků mám nepočítaně...ty horší, jako když mi na asfaltové žluté směrem k Doubravce vyskákaly puchýře na všech pěti prstech vedle sebe (a samozřejmě několik dalších na šlapkách), bolavý palec po vystřídání všech obvyklých odporných barev děsivě zezelenal a já proklínala pořadatele až do pátého kolena, nebo když jsme kvůli dešti zabivakovali na 35km a já byla přesvědčena, že to prostě fakt nedojdu. Ale pak i ty lepší, když druhý den cesta i přes bolavé nohy a rozpadající se boty krásně odsýpala a my dorazili do tepla K4 přesně v okamžik, kdy začalo pršet, nebo nadšení údolím Doubravy, Lovětínskou roklí, zříceninou Lichnicí a dalšími krásnými místy. Nápad s prémiemi byl bezvadný, moc se mi to líbilo, kéž by něco takového bylo na každém treku – nenechala jsem si ujít ani jednu a vůbec jsem nelitovala...naopak, velká škoda pro všechny, kdo je nenavštívili:)
No prostě díky za jedinečný trek a všechnu práci, kterou jste si s ním museli dát a těším se za rok