Ono když máte doma, respektive venku na zahradě psa který má opravdu silné "hormony" a v okolí několik fen, tak si vy, vaše okolí a i váš miláček zažíváte několikrát do roka nefalšované peklo.
Takový pes dokáže celé hodiny štěkat a tesknit a k fenám se dostat za jakoukoli cenu, včetně vlastního fyzického zranění. A můžete mu přikazovat co chcete, cvičit jak chcete, nakonec zoufale řvete i vy, vaši sousedi, psa přivazujete super řetězem k nějaké zabetonované konzoli, nebo jej zavíráte do sklepa za plechové dveře, protože jiné spolehlivě zničí.
A když se mu to nakonec podaří, můžete běhat na veterinu s bednama sousedovic štěňat. Opravdu záležitost pro opravdové drsňáky, nebo úplné zoufalce stát v čekárně u veta s bednou štěňat a pak přihlížet oné "humánní eliminaci".
U vaší háravé feny stačí mít souseda s horším plotem, nebo souseda se psem, který Vám vaši fenu nakreje a sousedovi je to šumák. Jeho psa asi těžko "pořešíte", svou fenu nemusíte vždy uhlídat a tak aspoň jednou do roka budete stát v čekárně u veta s krabicí...
Pak si dáváte na misky vah ony zmíněné zdravotní rizika (v řádu jednotek procent) a to co musíte řešit několikrát do roka i když máte supr plot (často plot nemusí být ani váš a souseda nějaké problémy vašeho psa nezajímají i když je majitelem háravé feny).
Ono se pak na určitá rizika spojená s kastrací díváte trochu jinou optikou a přehodnotíte i své morální postoje a náhledy na to co je pro vaše psa opravdu lepší řešení. Ono často zmiňované řešení, že máte takového "problematického" jedince dát jinam může být pro něj mnohem větší psychicky bolestivá zátěž než nějaká kastrace. Seveřáci třeba změnu majitele snášejí obvykle dobře, ale jsou plemena pro které to může znamenat i doživotní trápení. A najít nového vhodného pánečka není vůbec jednoduchá věc, zvláště za těchto okolností.
Když si pořizujete psa, nemáte moc šancí zhodnotit jestli s ním budete mít tyto problémy, protože nevíte jak moc to bude prožívat a jak bude reagovat na své okolí (to je protiargument pro rady typu, když to nezvládáš, tak si žádného psa raději nepořizuj). V tomto ohledu jsou možná na tom relativně lépe ti co mohou mít psa doma, respektive v domě, nebo v bytě. Ne každý má tu možnost a ne každému psu to také vyhovuje.
A nakonec když vám v sobotu ve tři ráno před vašima očima umírá v obrovských bolestech na rakovinu varlat (v sobotu nad ránem se velmi špatně shání veterinář který by jeho trápení ukončil, to že to byla rakovina se zjistilo až z pitvy) to vám změní pohledy a názory na věc.
Jedna věc jsou rozumy vyčtené z knížek, internetu a různé rady a názory v konfrontaci s vlastní osobní zkušeností. Pak už vás nebolí "koule" při kastraci vašeho psa, ani ho nepovažujete kvůli kastraci za nějaké znehodnocené a zmrzačené zvíře bez osobnosti a bůh ví čeho ještě.
Jsem proti kastraci jako prvního řešení problémů s háráním, nebo se socializačními problémy, ale nejsem rozhodně zase tak proti pokud už selžou základní opatření a řešení které lze v konkrétní situaci efektivně realizovat.
To jen tak pro zajímavost trošku z jiného úhlu pohledu na věc. Vaše zde uvedené názory respektuji, toto je zase moje zkušenost.