No, já bych je asi nenechávala na sebe řvát ani se šťavit.
Jedna metoda z vlastní zkušenosti (je pravda že jsem nikdy neměla psa kterej by se chtěl jó rvát, ale vyjížděl atp.), teďka je schopnej se se psema, který dýl zná bez problémů mačkat např. v kufru od auta a ostatní co vidí poprvé prostě ignorovat. Ale u něj to vyjíždění a prudění nebylo způsobeno vyloženě dominancí, jako spíš nejistotou a stresem, ale to si myslim že může být i váš případ...
Na začátek to chce dva lidi, vzít dva psy (3. nechat doma), nějaké dobré odměny a umístit se do takové vzdálenosti, kdy o sobě budou vědět, ALE bude to dostatečně daleko aby nespustili nekontrolovatelný vyrvál. Jakmile se pes, kterého budete držet, podívá na toho druhého, hodíte mu ´na hlavu´ hrstku odměn. Pes je začne žrát, čímž dojde hned k několika pozitivním věcem:1) pro druhého psa to bude vypadat, jako že čuchá po zemi, což je na rozdíl od upřenýho zírání tzv. uklidňující signál, který psi používájí pro odvrácení konfliktů 2) pes zrovna žeroucí si přítomnost druhého psa spojí s něčím dobrým a pozitivním, narozdíl od nynějšího stresu, seřvávání a konfliktů. Člověk, který drží druhého psa s ním dělá analogicky to samé. Můžete trochu chodit při udržování stejné vzdálenosti, nebo se nepatrně začít přibližovat...důležitý je klid, žádné křičení, dodrbávání...snaha je o vytvoření pro psa pozitivní asociace, tj, aby si myslel, že přítomnost druhého psa je vlastně super. Nejpodstatnější je postupovat pomalu, aby oba psi byli pořád ve fázi vnímání a ve fázi kdy budou schopní žrát, jakmile se dostanou do fáze lomcování na vodítku a řvaní na toho druhého, tak je to špatně, nic se tím nenaučí a je to znamení, že lidi zkracovali vzdálenost moc rychle, rychleji než to psi byli schopní zvládnout. Taky je potřeba si uvědomit, že u každé dvojice psů bude ta vzdálenost, kdy se snesou (která se bude postupně zkracovat) odlišná, tj. ovčák a pit ji můžou mít kratší než ovčák a boxer...je potřeba hodně trpělivosti a nespraví se to za týden, ale za zkoušku to stojí...
