Poprvé jsem fence packy nehlídala a došla mi s odrbanýma packama do krve a s dvěma pěknýma puchýřema (doufala jsem, že kdyby ji něco bolelo, začne nadlehčovat, ale nic a pak jsem se nestačila divit - nekamenujte mne) - ona je útulková a absolutně nedává najevo, že jí něco bolí, pořád tahne jak na sprintu, zadníma packama vysloveně škrtá při každém záběru o cestu.
Teď si dávám pozor a packy jí kontroluju při každé zastávce, tj když míjíme vodu k napití, když se přezouvám - raději častěji. Po zkušenostech je už dávám na asfalt automaticky preventivně hned (krom pouhého proběhnutí vesnicí apod), ale opravdu druhého psa se stejným "záběrem" neznám - tahí tak, že jí i na asfaltu odletuje drobný písek od zadních pacek a s jejím naturelem nemůže jít 60km z longu u nohy (a já zas nezvládám 90km poklusem), tak to řeším botičkama. Ty ROBUST od Pfeifrů (viz odkaz výše) jsou super, ale vzhledem k naší spotřebě jsem jí pořídila Ruffwear - viz
http://www.dogoutdoor.cz/13-boticky-bark-n-boots-grip-trex-4ks.html ). Je to ale asi extrém, pro druhého hafana mám prostě s sebou typ ROBUST a během asfaltu nebo na štěrkových cestách zběžně kontroluju, jestli má packy v pohodě, tj bez začínajících odřenin nebo otlaků, puchýřků.
Snad to pomohlo, já se holt učila tou bolavou cestou
