Náš první mid a z obavy že to nezmáknem za den,jsem vlekla krosnu,která byla pomalu větší než já!!! No a hned po pár km mi ramena oznamovala,že to asi nebude ono...ale řekla jsem si,že je nebudu poslouchat-ať si kecaj...pak začalo brblat veškeré svalstvo a puchejř na patě,ale to už jsem se na ně naštvala a řekla jsem jim pěkně od plic-hele,buďto půjdete dál bez brblání,nebo vás tady nechám!!! No,nějak to na ně zapůsobilo a pak už pobrblávaly jen potichoučku.Ale to už se dalo vydržet.Ale hlavně mě povzbuzovala moje malinka,která šlapala báječně a moje kámoška,která držela mojí psýchu...a pak ta nádherná krajina a lidičky taky prima a za to všem díky móóóc a příště určitě ahoj