Jo, na aportování během trekku jsem zapomněla
Nejlepší je, když si neuvědomím, že je Uzi uvázaná na šňůře, a hodím jí aport trošku dál a pak musím utíkat za ní, protože k aportu se musí běžet vždycky rychle, že
Když je z mého šnečího tempa příliš zhnusená, hrajeme si se šiškama, cákáme se v potoce nebo mám v kapse sušené masíčko (nebo granule, ji žrádlo nikdy neobtěžuje) a lákám jí na něj a většinou ji to po pár (k)m přejde.
Nejlepší je ale jinej pes. Pamatuju loňský Krušky, kdy jsme ležely v kousek před cílem a Uzi nechala projít asi 3 psy, teprve ten 4. se jí líbil, tak jsme milostivě mohly vyrazit k cíli. A jak se rozešla, tak se mě snažila přesvědčit, že ty psy před náma musíme dohonit a předhonit, takže jsme těch pár posledních km makaly jak o život
Uzi je prostě svá (= rozmazlený spratek), a pokud ji mají trekky bavit, musí být spousta věcí podle ní. Hlavně uplácet jídlem během chození.