Lenka: Vikinka byla perfektni. Ani jednou mě nekousla i když (podle obrázků, které se po závodech objevily na Intenretu) měla celou cestu plno řečí!
Je pravda, ze 500 m po startu Vikinka zjistila, že je panička za zatáčkou a není na ní vidět a mazala zpátky do protisměru.
Když jsme se dopřetahovali za polovinu, tak - moudrá to fenka - usoudila, že do cíle je to blíž ve směru a hnala mě jako o život. O můj život! Vlál jsem za ní jako hadr. Přibrzdila akorát, když se s ní dal do řeči její známý fotograf na trati.
Moc jsem nepochopil o čem mluvili. Míra: "Viki, jak to jde?" Vikinka: "Byla bych první, druhá, v nejhorším případě čtvrtá, kdyby se za mnou nevalil ten balvan." Leknutí jsem uskočil, když jsem slyšel, že se na nás něco valí, ale ... netuším, co vikinka tím balvanem myslela, protože za námi byli už jenom sběrači mrtvol, fáborků a traťoví komisaři. Jinak nikdo. Nikdo z nich se nevalil, postávali a čekali, až proběhneme. Žádný jiný balvan za námi nebyl.
Gwen: Joj! Chci se s Grinušou proběhnout (snaha přenechat někomu předposlední místo) a mám domluvené půjčení kolobrndy (snaha získat jiné poslední místo).
Slibuji, že se unavím jenom tak, abych byl schopen absolvovat i druhé kolo.
)
Letos s Grinuší poběžíš jako vítr!
