My začali, když ještě žádné midy nebyly, žádné přípravy a tréninky jsme taky neměli. Jednou jsem se dočetl v časopise o DT, zalíbilo se mi to a vyrazili jsme. Internet jsme neměli, poradit neměl kdo, jelikož to byl druhý ofic. trek v historii(Šlapanice 2003). Naložil jsem spoust zbytečností a vyrazil, aniž jsem jakkoli tušil, zda se dá 100km vůbec ujít. Ušli jsme, byl jsem totálně mrtvej, ale nadšenej, šťastnej a těžce závislej po první dávce
Od té doby jsme naťapali přes 60 treků, batoh je o polovinu lehčí a tělo o 80 procent méně unavené.
Takže já bych se prostě jednoho dne odhodlal, vyrazil, s tím, že to nějak dopadne, v nejhorším někde padnu na hubu a zabalím to. O psa strach neměj, ten to zvládne
Mno a teď mě z toho všeho chytnul absťák....
)