Přidávám se k zástupu ódy pějících a děkujících. Oravsko - Kysuckí chlapci majú srdce zo zlata (a možno aj, podaktorí, pečeň z kameňa
)
Abych se neopakoval, chtěl bych vděčně vzpomenout pár detailů, na které jen tak nezapomenu:
Borovičkové pohyblivé kontroly, u kterých mi nebylo jasné, jak se v tomto stavu mohou přesouvat po krajině rychleji než my, noční etapa dokázala, že na světě ještě existuje dost bláznů,
Liana - krotitelka dravé zvěře ukázala chrabrost slovenských žen, Štefi zase lásku k rodnej krajine, když si dobrovolně prodloužila první etapu (o to větší obdiv zaslouží její výkon)
Zvláštní poděkování posílám miestnému horárovi, který Beníčkovi za odměnu po prvním dni umožnil zašpásovat si s jeho divočákem (po slovensky diviak
). Doufám, že se prasátko už zotavilo a netrefil ho šlak po té půlhodinové hře na honěnou.
O haluškách jsem jen slyšel - na 10 minut jsem se zakecal při čekání na ně a když jsem přišel zpět, užv "sa minuli"=byly hltavě sežrány zástupy hladových českých trekařů.
Ale nejvíc Brzďovi děkuju za tu srnku s kolouchem, které poslal na loučku u parkoviště nad Oravskou lesnou a kterou jsem mohl nerušeně pozorovat na 15 metrů snad 20 minut - balzám na nervy.
Za rok určitě zase dorazíme.
S každým dalším kluzkým pražcem stoupal adrenalin 
